29. října -10. listopadu 2016

Do Puly jsme přijeli v říjnu. Bylo krásných 20 stupňů, zatímco u nás už to klesalo k desíti. Bylo to tak na mikču. Poslední loučení s kamarády a už tu stojíme sami. Jiří mě obejme a říká: „Chápeš to? Už jsi na cestě.“ V tu chvíli nechápu nic. Mám prázdno. Dopředu mě žene touha už konečně zanořit pádlo do vody. Držím se pocitu, že to bude teprve ten moment, kdy budu opravdu na cestě. Od rozhodnutí se k Jiřímu přidat totiž uběhly už skoro tři měsíce a já mám v sobě spíš pocit jakési stagnace.